Kniha Bohyně 2.část

Genesis
/Parafráze na biblický mýtus o stvoření světa./

Na počátku Bohyně snila v nerozlišeném prostoru.
Prostor byl mnohokrát zakřivený
Vřel drobnými bublinami, které pojily všechny vrstvy reality.
A Ona se pohybovala nad povrchem a pod povrchem velkého množství pěny,
V neporušenosti, v bezčasí.
Bohyně neměla formy
A všechny vesmíry byly spojeny v jejím náručí.
Zde nebyla budoucnost ani minulost, ani nahoře ani dole.
Zákony a formy mikroskopického byly stejné jako makroskopického.
Jak Nahoře, tak bylo Dole,
Zde nebylo dělení na Bohyni a ne-Bohyni.
Zde byl pouze jediný prostor a jediná Bohyně
Byla jako voda proudící v hlubinách oceánu.
A Bohyně čekala věčnost,
A ještě další věčnost,
A věčnost věčností.
A Bohyně toužila po potěšení, ale nenacházela je.
„Kdo mi přinese potěšení?“ vzdychala.
A rozštěpila se na tři a tak mohla vytvořit rozkoš a potěšení.
A těmito třemi formami byly Panna, Matka a Stařena.
Panna je to co bylo,
Matka je to co je,
Stařena je to co může být.
A Tři se spojily v kruhu života.
A jejich potěšení vytvořilo smyčku.
Spojena v této smyčce Bohyně zpívala svou světem otřásající píseň.
A smyčka vystoupila do stavu nejvyšší energie, orgasmu.
A Bohyně viděla, že orgasmus je dobrý.
A v tomto momentu nekonečných možností
Povstala z množství pěny a prostor se otřásl.
Všechna mnohotvárnost došla bytí a Bohyně do ní vstoupila.
Čas a prostor začaly existovat.
Energie a hmota začaly existovat.
A mnohotvárnost se začala tříštit na myriády vesmírů,
Každý vesmír s vlastní historií a sadou fyzikálních zákonů.
A Bohyně viděla, že mnohotvárnost byla dobrá.
A to byl první orgasmus.
Když zažíváme orgasmus, dostáváme věčnosti podobný doušek
Z poháru extáze stvoření.
Triliony věků přešly.
Mnohotvárnost se rozvinula a vynořilo se mnoho nových forem Bohyně.
Některé mnohotvárnosti byly příliš pusté nebo příliš vzdálené.
Některé byly plné energie, která nemohla být rozumná.
Občas se pohybovala zpět, jindy do stran.
A všechny vesmíry byly těhotné novými formami Bohyně.
A Bohyně nebyla stále ještě uspokojena,
Její vášeň neznala hranic.
Tak se roztříštila na více forem, na své sestry,
Jednu z mnoha mnohotvárností.
A ona je všechny milovala
A na čas našla uspokojení.
A každá Bohyně se roztříštila v nekonečné množství forem.
Ale po věčnosti Bohyně znovu zatoužila po nových milencích.
A Bohyně zpívala svým sestrám:
My budeme příčinou vývoje této mnohotvárnosti.
A pro rozmanitost a nekonečné kombinace, které vytvoří
Stvoříme vědomí.
A aby ukázala šíři možností
Vytvořila duhu
A ona a všechny její sestry objaly duhu a dávaly život všemu stvořenému,
Dovedly hmotu na práh existence a způsobily, že čas plynul kupředu.
Pro potřeby vědomí rozlišily mezi minulostí, přítomností budoucností
A nádobu, která je držela.
Každá mnohotvárnost se pohybovala triliony věků
A hmota a energie se tříštily
A každá se dělila na bezpočet forem.
A mikroskopické se oddělilo od makroskopického
A každá forma měla odlišné, ale podobné zákony.
Částice se sjednotily v atomy.
Atomy vytvořili těžké struktury.Těžké struktury stvořily galaxie.
A galaxie zrodily mlhoviny.
A mlhoviny zrodily hvězdy.Hvězdy zrodily planety a měsíce a komety a asteroidy.
Planety vychladly a voda a plyny se pohybovaly po jejich tváři.
Na povrchu vod,
V pustinách mezi hvězdami a hluboko v mlhovinách,
Kdekoli se atomy spojily do dlouhých řetězů,
Tam byla polévka organických molekul.
A Bohyně zpívala:
„Ať řetězy atomů začnou samy sebe dělit
A rozvinou se do mé podoby.“
A hrom světem otřásající písně Bohyně
Udeřil na hladinu vod
A řetězce se začaly dělit a množit.
A to byl počátek života.
Ale život ještě neměl vědomí.
Tak Bohyně řekla: „Já vložím do této polévky jazyk.
Abecedou tohoto jazyka budou aminokyseliny
A jeho gramatika bude udávat, jaké formy a organismy povstanou
A jak dlouho budou žít
A všechny možnosti organismu,
Pro všechny dny jeho života.“
A přeložila svou píseň do tohoto jazyka.
A vzala sny, které snila v bezčasí
A obalila jimi píseň.
A píseň způsobila, že se molekuly rozvinuly do mnoha složitých forem.
Toto je píseň o snění Bohyně
V bezčasí,
Toto je hlas, který slyším, když se snažím dosáhnout nebe,
Království duhového hada,
Místo, kde chodila Bohyně
V prvním čase snění
V jaru existence,
Když začal vývoj života.
Pro naši touhu po znovushledání s Bohyní
A všemi jejími sestrami, i kdybychom je neznaly.